Meliorace znamená obecně všechna opatření k zvýšení úrodnosti půdy — nejčastěji ji ale vnímáme pro odvodňování krajiny technickými opatřeními jako jsou trubkové drenáže a kanály nebo příkopy.
Podle podle vlastníků i ekologů je současná meliorace prokletým dědictvím na zemědělských pozemcích.
U nás byla ve velkém meliorace zbudována v rámci zefektivnění a zvýšení výnosů zemědělské produkce za minulého režimu. Převážně v 60. a 70. letech 20. století. Prováděly se rozsáhlé projekty na odvodňování, zavlažování, erozní ochranu a rekultivace. Od té doby se s melioracemi často ale nic dál nedělo. Spoustu z nich zašla. Podle VÚMOP meliorační opatření v podobě odvodňovacích zařízení najdeme na více než milionu hektarů pozemků, což je až třetina zemědělské půdy. Většina melioračních soustav v zemi je přitom na konci své životnosti. Hrozí tak havárie, které by mohly znehodnotit půdu a spolu s tím ohrozit na mnoha místech zemědělskou produkci.
Ekologové i již zmiňovaný VÚMOP, který se problematikou podrobně zabývá upozorňují na to, že neefektivní meliorace způsobuje víc škody než užitku. Odvodňování pomocí trubek umístěných pod zemědělskými pozemky brání průsakům vody do nižších částí půdy, zároveň přímo z krajiny odvádí potřebnou vláhu pro rostliny.
Stát ani Ministerstvo zemědělství tuto situaci zákonně neřeší a vkládá tak tento problém na bedra vlastníků půdy. Účinnému řešení však brání složité majetkové vztahy, nedostatek informací i to, že v krátkodobém horizontu odvodňování krajiny nahrává velkým agrokorporacím, které jsou zavislé na intenzivním zemědělství.
Dříve než se rozhodnete s meliorací na svém pozemku cokoli podnikat, podívejme se na téma z pohledu vlastnického práva. V tomto článku se zaměříme pouze na určitý druh meliorací, zejména na odvodňovací meliorace ve formě vodohospodářských staveb.
Odvodňovací meliorace jsou souborem opatření zaměřených na odvodnění půdy s cílem odstranit přebytečnou vodu z zemědělských nebo jiných pozemků. Tato opatření jsou prováděna za účelem zlepšení úrodnosti půdy, zvýšení produkce a ochrany půdy před erozí nebo vodním stresem. Odvodňovací meliorace může být zvláště důležitá v oblastech s vysokou hladinou podzemní vody nebo na pozemcích, které jsou často zaplavovány či oblasti s těžkými jílovitými půdami, které špatně propouštějí vodu.
V dobách narůstajícího sucha a klimatických změn je důležité zvážit potenciální negativní dopady odvodňování na dostupnost vody v krajině. Nadměrné nebo nevhodně navržené odvodňovací systémy mohou vést k rychlému odvodu vody z krajiny, což může zvýšit sucha a snížit množství vody dostupné pro jiná využití. Je tedy důležité hledat rovnováhu a používat odvodňovací opatření rozumně a v kombinaci s jinými praktikami, jako je zachytávání a uchovávání vody, jako je například vytváření mokřadů či tůní, aby byla podporována udržitelnost a odolnost půdy a celé krajiny vůči změnám klimatu.
Pokud na vašem pozemku vidíte systémy pro odvodnění, jako jsou drenážní roury, příkopy nebo odvodňovací kanály, znamená to, že zde byla provedena meliorace pro odvodnění. Tyto prvky jsou často umístěny podzemně a jejich přítomnost může být indikována pravidelnými odvodňovacími otvory nebo místy, kde voda odtéká z půdy.
Vlastnictví melioračního zařízení, které vede přes pozemek, se může lišit v závislosti na konkrétních okolnostech jeho vzniku, účelu a právních dohodách. V České republice jsou základní principy upraveny občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb.) a zákonem o vodách (zákon č. 254/2001 Sb.), které mohou ovlivnit vlastnictví melioračních zařízení, jako jsou odvodňovací kanály, zavlažovací systémy nebo protierozní opatření.
Pokud bylo meliorační zařízení vybudováno státem, místní samosprávou, nebo na základě veřejnoprávního oprávnění, může být ve vlastnictví těchto subjektů, i když se nachází na pozemku v soukromém vlastnictví. V takovém případě může být na pozemku zřízena služebnost ve prospěch vlastníka zařízení, která umožňuje přístup k zařízení a jeho údržbu.
V případech, kdy meliorační zařízení vybudoval vlastník pozemku pro vlastní potřebu, zůstává zařízení v jeho vlastnictví. Pokud však meliorační zařízení slouží více vlastníkům nebo je jeho účelem zlepšení úrodnosti nebo ochrana většího území, může dojít k dohodě mezi vlastníky o společném vlastnictví nebo správě zařízení.
Specifické případy, jako jsou například odvodňovací systémy nebo zavlažovací kanály v zemědělsky využívaných oblastech. Mohou vyžadovat vytvoření nebo uplatnění práv služebnosti, pokud například meliorační kanál překračuje pozemek, který není vlastněn osobou provádějící melioraci, nebo pokud je třeba zajistit přístup k zdroji vody na cizím pozemku.
V praxi, pokud majitel pozemku nebo provádějící meliorační opatření potřebuje využívat cizí pozemek pro realizaci těchto opatření (např. vedení odvodňovacího kanálu přes sousední pozemek), může být zřízena služebnost v souladu s občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník), který upravuje práva a povinnosti stran související se služebnostmi. Takovéto služebnosti by měly být řádně zapsány do katastru nemovitostí, aby byly právně vymahatelné.
Ve vztahu k melioracím a právnímu řádu ČR je tedy důležité rozlišovat mezi samotnými melioračními opatřeními, která jsou prováděna na pozemku, a právními nástroji, jako jsou služebnosti, které mohou být pro tyto účely využity.
Pro vlastníky půdy se situace stává ještě více nepřehlednou, pokud se na pozemku vyskytují vodohospodářské meliorační stavby. Ty totiž podléhají vodnímu zákonu (tj. zákonu č. 254/2001 Sb.), který ukládá vlastníkům pozemků, na nichž se nacházejí vodohospodářské meliorační stavby, poměrné rozsáhle povinnosti. Navíc jsou tyto stavby i vodními díly, což má významný dopad na jejich užívání a povinnosti, které se k nim vztahují. Předně je zakázáno poškozovat vodní díla a jejich funkce (např. ucpat potrubí apod.). A v případě stavby vodohospodářských meliorací, která souvisí s více pozemky, nebo byla zřízena ve veřejném zájmu, a která byla vybudována před účinností vodního zákona, je vlastník pozemku povinen takové meliorační stavby strpět, užívat pozemek tak, aby je neznehodnotil, a ohlašovat vlastníkovi stavby závady ve funkci.
Meliorace je považována za vodní dílo, i když její funkce je prvotně zemědělská. Podle zákona je pak vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo a jeho užívání, je-li vybudované před 1. lednem 2002. Ovšem u melioračních děl často bývá problém s určením vlastníka a to vzhledem k různým povahám melioračních zařízení. Tím se dostáváme na samý začátek článku – jsou meliorace součást pozemku nebo jsou to liniové stavby. A komu pak patří? Rozetnout tento uzel je obtížné. Například podle nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 16/93, jsou meliorační zařízení součástí pozemku. Na druhou stranu, v praxi existují názory, že k melioracím nelze přistupovat takto paušálně.
Máte-li na svém pozemku melioraci, doporučujeme jakoukoli záležitost s ní související řešit v součinnosti se všemi potenciálně dotčenými stranami. A ideálně s právníkem za zády.
V praxi se konkrétní meliorační opatření a projekty musí řídit platnou legislativou a mohou vyžadovat schválení či povolení od příslušných státních nebo místních úřadů. Problematika nakládání a zřizování meliorací je poměrně komplikovaná - je nutné konzultovat oficiální zdroje a právní předpisy.
