Máte pozemek, který chcete posekat, upravit nebo začít jinak využívat. Při bližším pohledu ale zjistíte, že na něm roste rostlina, která by mohla být chráněná. Znamená to, že se svým pozemkem už nemůžete nic dělat? Ne nutně. Samotný výskyt zvláště chráněné rostliny automaticky neznamená, že přestanete moci pozemek využívat.
Důležité je zjistit, o jaký druh skutečně jde, kde se na pozemku vyskytuje a zda jej může plánovaný zásah ovlivnit. Zákonná ochrana se totiž netýká pouze samotné rostliny, ale také prostředí, ve kterém roste - jejího biotopu. Než se tedy pustíte do větší úpravy pozemku, vyplatí se nejprve zjistit, s čím máte co do činění a zda je potřeba další postup předem ověřit.
Neobvyklá nebo vzácně vypadající rostlina nemusí být automaticky zvláště chráněným druhem. A platí to i obráceně - na první pohled nenápadná rostlina může zákonné ochraně podléhat.
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, rozděluje zvláště chráněné druhy podle stupně ohrožení na ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené. Konkrétní seznam zvláště chráněných rostlin najdete v příloze č. II vyhlášky č. 395/1992 Sb.
Při ověřování druhu může pomoci také Nálezová databáze ochrany přírody AOPK ČR. Shromažďuje údaje o výskytu rostlin, živočichů a hub a obsahuje také registr zvláště chráněných druhů. U veřejného přístupu ale nejsou bez přihlášení dostupné všechny nálezové údaje, proto databázi nelze chápat jako jednoduchý test, který s jistotou potvrdí nebo vyloučí výskyt konkrétního druhu na vaší parcele.
Červený seznam není totéž co zákonná ochrana. To, že je určitá rostlina vzácná nebo se objevuje v odborném seznamu ohrožených druhů, ještě samo o sobě neznamená, že jde o zvláště chráněný druh. Pro další postup je proto důležité ověřit právě její právní status.
Pokud se potvrdí, že na pozemku roste zvláště chráněná rostlina, neznamená to automaticky, že je celý pozemek „nedotknutelný“.
Podle § 49 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou zvláště chráněné rostliny chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stadiích. Není dovoleno je například trhat, vykopávat, poškozovat nebo ničit. Chráněn je rovněž jejich biotop.
V praxi je proto důležitější otázka „Co chci na pozemku udělat?“ než samotné zjištění, že se na něm chráněná rostlina vyskytuje. Jiná bude situace, pokud rostlina roste na okraji rozsáhlého pozemku, kterého se plánovaná změna vůbec netýká, a jiná v případě, kdy právě v místě jejího výskytu plánujete výraznou terénní úpravu nebo jiný zásah do podmínek, které rostlina potřebuje.
U chráněných rostlin nestačí uvažovat pouze stylem „rostliny se nedotknu, takže je vše v pořádku“. Zákon chrání také jejich biotop, tedy prostředí, ve kterém druh žije a které mu poskytuje podmínky potřebné k existenci.
Prováděcí vyhláška proto mezi relevantní zásahy řadí například změny hydrologických půdních poměrů, jako je odvodňování nebo zavlažování, zásahy do půdního povrchu a zásahy měnící chemické vlastnosti prostředí, například hnojení či použití chemických přípravků.
To je důležité například v situaci, kdy samotnou rostlinu neodstraníte, ale zásadně změníte místo, na kterém roste. U některých druhů může být právě zachování vhodných podmínek stanoviště pro jejich přežití zásadní.
Neexistuje jednoduchý seznam činností, které by byly při výskytu každé zvláště chráněné rostliny automaticky zakázané. Pokud však o výskytu chráněného druhu víte, větší pozornost si zaslouží zejména zásahy, které mohou přímo ovlivnit místo jeho výskytu nebo podmínky v jeho okolí.
Může jít například o výraznější terénní úpravy, odvodnění nebo jinou změnu vodního režimu, narušení půdního povrchu či použití hnojiv a chemických přípravků v citlivém místě. Než se do podobného zásahu pustíte, je proto rozumné nejprve ověřit druh a rozsah jeho výskytu a zjistit, zda plánovaná změna nemůže zasáhnout do jeho zákonné ochrany.
U zemědělského pozemku je důležité ještě jedno rozlišení. Zákon počítá s případy, kdy zvláště chráněná rostlina přirozeně roste uvnitř jiné kultury a k jejímu poškození nebo rušení dochází v souvislosti s běžným obhospodařováním. V takové situaci se podle § 49 odst. 2 písm. a) ochrana stanovená v předchozím odstavci neuplatní.
Tato výjimka ale neplatí pro kriticky a silně ohrožené druhy. Pokud se tedy na pozemku vyskytuje rostlina zařazená do jedné z těchto dvou kategorií, nelze automaticky vycházet z toho, že její poškození při běžném hospodaření spadá pod uvedenou výjimku. Zákon v těchto případech umožňuje orgánu ochrany přírody uzavřít s vlastníkem nebo nájemcem pozemku dohodu o způsobu hospodaření, která při splnění zákonných podmínek nahrazuje výjimku podle § 56.
Za běžné obhospodařování se navíc nepovažují zásahy, při kterých může dojít ke změně hydrologických půdních poměrů, půdního povrchu nebo chemických vlastností prostředí. Pokud tedy o výskytu zvláště chráněné rostliny víte a plánujete větší změnu způsobu hospodaření, je vhodné nejprve ověřit, do jaké kategorie ochrany daný druh patří a jaký postup se na konkrétní situaci vztahuje.
Pokud je pozemek propachtovaný a hospodaří na něm někdo jiný, může mít smysl významnější nález s pachtýřem probrat, zejména pokud se plánuje změna způsobu využívání konkrétní části pozemku.
Pokud máte podezření na výskyt zvláště chráněné rostliny a současně plánujete větší zásah, není nutné hned předpokládat nejhorší scénář. Praktický postup může být poměrně jednoduchý:
Pokud zamýšlená činnost zasahuje do zákazů stanovených pro zvláště chráněný druh, zákon umožňuje za stanovených podmínek povolit výjimku podle § 56. Neznamená to ale, že o výjimku musí žádat každý vlastník, na jehož pozemku se chráněná rostlina objeví. Potřeba dalšího postupu závisí na konkrétním záměru a jeho dopadu. V pochybnostech zákon umožňuje požádat orgán ochrany přírody také o předběžnou informaci.
Nejdříve ověřit, potom zasahovat. Pokud plánujete terénní úpravu, změnu vodního režimu nebo jiný větší zásah přímo v místě výskytu chráněné rostliny, je bezpečnější nejprve zjistit, zda se na zamýšlenou činnost nevztahují pravidla ochrany daného druhu.
Samotný nález zvláště chráněné rostliny neznamená, že má pozemek automaticky nižší hodnotu nebo že jej nelze prodat. Pro budoucí využitelnost však mohou být důležitá konkrétní omezení spojená s ochranou přírody. Jinou váhu bude mít výskyt druhu na části zemědělského pozemku, kde se dlouhodobě hospodaří bez plánované změny. A jinou zase situace, kdy vlastník počítá s konkrétním záměrem právě v místě chráněného biotopu.
Při posuzování pozemku je proto dobré dívat se nejen na jeho výměru a lokalitu, ale také na jeho skutečný stav, způsob využívání a případná omezení.
Hodnotu zemědělského pozemku neurčuje jediná vlastnost. Roli hraje jeho lokalita, výměra, způsob využití i další okolnosti konkrétní parcely. Pokud chcete získat představu o hodnotě svého pozemku, můžete využít ocenění zemědělského pozemku od Farmíto.
Pokud na svém pozemku objevíte rostlinu, která může být zvláště chráněná, není důvod automaticky předpokládat, že jej už nemůžete využívat. Důležité je zjistit, zda jde skutečně o zvláště chráněný druh, kde se nachází a zda se ho může dotknout plánovaná změna. Větší pozornost si zaslouží především zásahy do samotné rostliny, jejího stanoviště nebo podmínek, které potřebuje k přežití.
A když si nejste jistí? U většího zásahu je lepší další postup předem ověřit než až následně řešit, zda mohl být chráněný druh nebo jeho biotop poškozen.
Nejprve je potřeba správně určit druh a následně ověřit, zda patří mezi zvláště chráněné rostliny podle platných právních předpisů. Pomoci mohou také informace a databáze AOPK ČR.
Ne automaticky. Záleží na konkrétním druhu, místě jeho výskytu, charakteru pozemku a způsobu hospodaření. Pokud si nejste jistí, zda může seč chráněný druh poškodit, je vhodné postup předem ověřit.
Ne podle vlastního uvážení. Zvláště chráněné rostliny nelze jednoduše vykopávat nebo přesazovat a v případě nezbytného přesunu může být potřeba výjimka podle zákona o ochraně přírody a krajiny.
Výskyt na malé části parcely automaticky neznamená omezení využívání celého pozemku. Důležité je, zda plánovaný zásah zasáhne místo výskytu rostliny nebo její biotop.
Pravidla ochrany platí bez ohledu na to, zda na půdě hospodaří vlastník, nebo pachtýř. Pokud se plánuje zásah, který může chráněný druh ovlivnit, je vhodné, aby o situaci věděly obě strany.
Samotný nález chráněné rostliny neznamená automatický zákaz stavby. Výskyt zvláště chráněného druhu však může ovlivnit další postup, pokud by plánovaný záměr zasáhl rostlinu nebo její biotop.
Pokud máte podezření na zvláště chráněný druh a pokračování prací by jej mohlo poškodit, je vhodné nejprve situaci ověřit. Při pochybnostech se obraťte na příslušný orgán ochrany přírody.
Obrátit se můžete na příslušný orgán ochrany přírody. Kde je to vhodné, mohou pomoci také informace a regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Ne. Zvláště chráněné druhy podléhají zákonné ochraně, zatímco u invazních nepůvodních druhů se řeší především jejich šíření a dopad na původní ekosystémy.
Ne automaticky. Pro hodnotu pozemku může být důležité především to, zda ochrana konkrétního druhu nebo jeho biotopu reálně ovlivňuje možnosti jeho využití.
