Účinnost nové vyhlášky je plánována od 1. července 2027. (Ministerstvo životního prostředí)
Současná vyhláška (240/2021 Sb.) je právní nástroj, který staví na dvou pilířích:
Tím vyhláška vytváří systém:
Protože eroze není „jen“ ztráta půdy. Je to:
MŽP říká:
MŽP zdůrazňuje, že ochrana proti větrné erozi stojí na tom, aby byla půda dostatečně chráněna pokryvem tedy aby nebyla v rizikových obdobích holá, jemně rozrušená a vysušená. (Ekolist.cz)
To znamená, že do popředí se dostanou praktiky jako:
Vyhláška se v praxi opírá o systém Monitoring eroze zemědělské půdy, což je projekt Státního pozemkového úřadu (SPÚ) a VÚMOP. Slouží k hlášení, evidenci a vyhodnocování erozních událostí a generuje podklady pro další kroky. (Státní pozemkový úřad)
➡️ Z pohledu zemědělce je to důležité hlavně proto, že:
"Monitoring eroze už dnes eviduje i větrnou erozi jako jev, jen nebyl plně integrován do stejného právního režimu jako vodní eroze. Novela tento rozdíl maže."
Bez Protierozní kalkulačky se dnes už vyhláška prakticky nedá plnit a novela její význam dál posílí.
Protierozní kalkulačka (VÚMOP) je internetová aplikace, která:
Kalkulačka je odborný nástroj, ale pro praxi má jednu klíčovou vlastnost. Umožňuje prokázat, že zemědělský subjekt hospodaří tak, aby nepřekračoval přípustnou míru erozního ohrožení.
Kolik půdy je ohroženo větrnou erozí?
MŽP uvádí:
A k tomu klíčová ekonomika MŽP dlouhodobě upozorňuje, že bez ochrany může ČR ročně přijít o desítky milionů tun ornice a škody jdou do miliard (a nezahrnují sekundární škody na tocích, majetku a infrastruktuře).
Novela ochrany půdy proti větrné erozi přináší zásadní změnu v tom, jak se bude větrná eroze hodnotit, předcházet jí a jak budou nastavena očekávání vůči hospodaření na rizikových půdních blocích. Pro praxi to znamená posun od obecné prevence k systémovému řízení rizika. Výsledkem budou jasnější pravidla, větší důraz na půdní kryt a vyšší význam krajinných prvků jako klíčové protierozní ochrany.
Pokud bude novela nastavená obdobně jako u vodní eroze, dojde k přesnějšímu vymezení rizikových situací a očekávaných preventivních opatření. Větrná eroze se tím dostane do režimu kontrolovatelného rizika, kde bude možné pracovat s jasnými parametry a předvídatelnými požadavky.
Praktickým dopadem bude větší tlak na prevenci v oblastech, kde se větrná eroze dosud podceňuje. Typicky v rovinách, na otevřených pozemcích, u rozsáhlých půdních bloků a na lehkých půdách. Právě tam dochází k nejrychlejšímu odnosu jemných půdních částic a organické hmoty.
Větrná eroze vzniká v období, kdy je půda bez vegetačního krytu a zároveň je narušená zpracováním. Kritická jsou zejména období po orbě nebo mělkém zpracování, během setí a v časech, kdy na pozemku zůstává holá půda bez meziplodin nebo podsevů. Riziko se výrazně zvyšuje při suchu, protože vysušená půda ztrácí soudržnost a vítr snáze odnáší jemné částice.
Novela proto nebude znamenat pouze úpravu jedné technologie na jaře. V praxi půjde o celoroční strategii managementu půdního krytu. Cílem bude minimalizovat dobu, kdy je půda otevřená, odkrytá a vystavená proudění větru.
U erozně ohrožených půdních bloků bude klíčové, zda hospodaření respektuje riziková období a zda je půda chráněná vhodným krytem. Kontrola se nebude týkat jen výsledku po erozní události. Důraz se přesune na prevenci, tedy na to, zda hospodaření vytváří podmínky, které riziko větrné eroze snižují.
Zásadní význam získají velké půdní bloky v otevřené krajině, které umožňují vysokou rychlost větru po povrchu půdy. Právě v těchto podmínkách se větrná eroze rozvíjí nejrychleji. Členění bloků, pásové osevy nebo změna struktury plodin se mohou stát běžnou součástí protierozních strategií.
Větrná eroze je dlouhodobě nejúčinněji řešitelná pomocí bariér v krajině. Ministerstvo životního prostředí i praxe opakovaně potvrzují, že větrolamy patří mezi nejefektivnější dlouhodobá opatření. Nejde jen o ochranu půdy. Větrolamy zlepšují mikroklima, snižují výpar, stabilizují vlhkostní režim a omezují odnos jemných částic a organické hmoty.
Krajinné prvky proto přestanou být vnímány jako doplněk nebo estetická vrstva. Budou fungovat jako strategická infrastruktura ochrany zemědělské půdy. To zahrnuje nejen větrolamy, ale také remízky, meze a travnaté pásy, které přerušují proudění vzduchu a stabilizují půdní povrch.
Začněte analýzou rizika podle půdních a lokalitních podmínek. Klíčové je ověřit historii erozních událostí v okolí, vyhodnotit půdní druh a zaměřit se na lehké půdy s nízkou soudržností. Sledujte také pozemky, kde vznikají dlouhá období holé půdy a kde se kombinuje otevřený prostor s častým suchem.
Riziko je typicky vyšší u velkých půdních bloků v rovinách a na větrných návětrných stranách krajiny. Tam se proudění větru zrychluje a vzniká podmínka pro odnos půdy.
Nejúčinnější je snižovat expozici půdy větru. To znamená omezit dobu, kdy je půda holá, a minimalizovat narušení půdní struktury v období, kdy hrozí vysušení. Z pohledu praxe jsou klíčová opatření meziplodiny, podsevy, vhodná struktura osevního postupu a technologie, které zanechávají vyšší kryt povrchu půdy.
U rozsáhlých bloků má význam i pásové setí a účelové členění bloků, protože přeruší souvislou větrnou dráhu a omezí akceleraci proudění.
Pokud chcete stabilní a dlouhodobý výsledek, potřebujete bariéry v krajině. Větrolamy mají nejvyšší protierozní efekt, protože přímo snižují rychlost větru nad půdou. Remízky, meze a travnaté pásy fungují jako doplňující stabilizační prvky, které zachycují unášené částice a snižují rozsah erozního poškození.
Nejde přitom jen o ochranu půdy. Krajinné prvky podporují i stabilitu výnosu, zadržení vlhkosti a odolnost vůči extrémům počasí.
